Zkratka GMT znamená Greenwich Mean Time, tedy časové pásmo spojené s Královskou observatoří v Greenwichi v Londýně. Na první pohled jde o něco abstraktního, ale ve světě hodinek tato tři písmena okamžitě vyvolávají konkrétní představu: červeno-modrou 24hodinovou lunetu a výraznou GMT ručku, typicky spojenou s modelem Rolex GMT-Master. Partnerství značky Rolex s leteckou společností Pan American World Airways bylo natolik silné, že se GMT stalo téměř synonymem právě pro tento model.

Tato představa je ale zjednodušená. Rolex nevynalezl potřebu sledovat více časových pásem a rozhodně ji nevyřešil sám. S příchodem proudového letectví se problém globálního času stal společným tématem a celé hodinářské odvětví začalo hledat řešení.

Historie pilotních hodinek sahá až k samotným počátkům náramkových hodinek. Jedny z prvních pánských náramkových hodinek vytvořil Louis Cartier pro brazilského letce Alberta Santose-Dumonta kolem roku 1904. Hodinky byly upevněny na zápěstí, aby pilot mohl sledovat čas bez nutnosti pouštět řízení během svých letů. I když tehdejší lety trvaly jen krátce a na malou vzdálenost, letectví se začalo rychle vyvíjet.

O dvě desetiletí později uskutečnil Charles Lindbergh svůj slavný sólový přelet Atlantiku bez mezipřistání. Na základě zkušeností svého učitele navigace Philipa Van Horna Weemse se podílel na návrhu modelu Longines Hour Angle. Tento typ hodinek umožňoval pilotům vypočítat zeměpisnou délku během letu nad oceánem, pokud měli k dispozici rádiový časový signál. Už tehdy bylo zřejmé, že přesné měření času je pro letectví zásadní.

Zajímavé však je, že samotná myšlenka sledování druhého času pomocí dodatečné ručky existovala ještě před érou mezikontinentálních letů. Už v polovině 20. let vyráběla značka Longines hodinky s dodatečnou ručkou pro zobrazení takzvaného Zulu time, tedy univerzálního vojenského času. Tyto hodinky byly určeny především pro armádní důstojníky.

S rostoucí rychlostí letectví se svět začal zmenšovat. V roce 1939 vzlétl první proudový letoun Heinkel He 178 a po druhé světové válce začala proudová letadla postupně nahrazovat vrtulová. Na konci 40. let se dostala i do civilního provozu a odstartovala tak éru známou jako Jet Age. Lidé začali běžně cestovat mezi kontinenty a časová pásma se z map stala každodenní realitou.

V tomto kontextu vznikly první skutečné GMT hodinky. V létě 1953 cestoval obchodní manažer společnosti Glycine Samuel Glur z Bangkoku do Kalkaty. Během letu měl možnost sedět v kokpitu letadla a diskutovat s pilotem o tom, jaké hodinky by byly pro jejich práci ideální. Pilot popsal potřebu 24hodinového zobrazení času, otočné lunety a možnosti sledovat současně místní čas i GMT, včetně rozlišení dne a noci.

Na základě těchto požadavků vznikl model Glycine Airman. První prototypy byly vybaveny automatickými strojky Felsa a firma si v roce 1953 nechala patentovat hodinky s 24hodinovým ciferníkem a uzamykatelnou lunetou. Airman se tak stal prvními náramkovými hodinkami navrženými speciálně pro piloty, kteří potřebovali sledovat více časových pásem. Tento model se objevil dokonce o rok dříve než Rolex GMT-Master.

Krátce po svém uvedení si Airman získal pozornost vojenských jednotek, zejména v jihovýchodní Asii. Hodinky používali například američtí piloti ve Vietnamu nebo letečtí dispečeři námořnictva. Stejně jako v případě modelu Cartier Santos nebo Longines Hour Angle i zde hráli klíčovou roli samotní piloti, jejichž potřeby vedly k inovaci.

S rozvojem letecké dopravy se GMT hodinky rychle rozšířily i mimo kokpit. Cestování mezi kontinenty přinášelo potřebu sledovat více časových pásem nejen pro piloty, ale i pro běžné cestující. GMT hodinky se tak staly symbolem nové globální reality.

Jednou ze značek, která tuto změnu výrazně reflektovala, byla Enicar. Ta se aktivně podílela na výrobě palubních časoměrných zařízení i náramkových hodinek. Modely jako Sherpa GMT nebo Sherpa Jet byly určeny pro profesionální piloty, zatímco další varianty reagovaly na potřeby širšího spektra cestujících. Enicar také jako jedna z prvních spojila GMT funkci s chronografem, čímž rozšířila možnosti využití těchto hodinek.

Další významný posun přinesl model Bulova Accutron Astronaut. Na rozdíl od klasických mechanických hodinek využíval elektronický strojek založený na ladicí vidlici. Tento princip umožňoval výrazně vyšší přesnost a stabilitu. Hodinky byly využívány například v extrémních podmínkách během testování špionážního letounu Lockheed A-12, kde tradiční mechanické hodinky často selhávaly kvůli teplotám, vibracím a přetížení.

Na začátku 60. let se GMT hodinky definitivně etablovaly jako důležitý nástroj. Přestaly být výhradně profesionálním vybavením pilotů a staly se praktickým doplňkem pro každého, kdo cestoval nebo pracoval napříč časovými pásmy.

GMT hodinky tak nejsou výsledkem jediné inovace ani práce jedné značky. Vznikly jako odpověď na změny ve světě, který se díky letectví stal propojeným a rychlým. Dlouho před tím, než se GMT spojovalo s konkrétními modely jako Rolex GMT-Master, šlo především o praktickou potřebu – vědět, kolik je hodin jinde na světě.