Dnes má většina mechanických chronografů velmi známé rozložení tlačítek. Horní tlačítko na pozici 2. hodiny spouští a zastavuje měření času, spodní tlačítko na 4. hodině resetuje ručky zpět na nulu. Tento systém dnes považujeme za naprostý standard. Jenže jeho konstrukce je výsledkem dlouhého technického vývoje a uvnitř skrývá mimořádně sofistikovaný mechanismus.

Právě tzv. Two-pusher chronograph se stal jedním z nejdůležitějších typů chronografů moderního hodinářství.

Na rozdíl od starších jedn tlačítkových chronografů umožnil mnohem praktičtější ovládání. Uživatel mohl chronograf zastavit a znovu spustit bez okamžitého resetu. To byla obrovská výhoda při sportovním měření času nebo profesionálním použití.

Celý systém je řízen pomocí sloupkového kola nebo vačkového mechanismu. U klasických column wheel chronografů má rohatka sloupkového kola dvojnásobný počet zubů oproti počtu sloupků. Právě díky tomu může každé další stisknutí horního tlačítka střídavě spouštět a zastavovat chronografickou ručku.

A právě zde začíná fascinující mechanická choreografie uvnitř strojku.

Když uživatel stiskne horní tlačítko, speciální páka připojí chronografické soukolí k hlavnímu převodu hodinek. Centrální chronografická ručka se rozběhne. Druhý stisk tlačítka chronograf zastaví pomocí brzdy, která jemně zablokuje chronografické kolo.

Reset však funguje pouze tehdy, když je chronograf zastaven.

To je velmi důležité. Pokud by člověk resetoval chronograf během běhu, mohlo by dojít k poškození jemných částí mechanismu — zejména srdcových vaček a resetovacího kladívka.

Právě proto mají chronografy bezpečnostní systém zabraňující resetu během chodu.

Ve většině konstrukcí funguje reset pomocí speciálního kladívka. Když uživatel stiskne spodní tlačítko, kladívko udeří do tzv. srdcových vaček připevněných na chronografických kolech. Díky jejich speciálnímu tvaru se všechny ručky okamžitě vrátí přesně do nulové polohy.

Současně kladívko zvedne brzdu i mezilehlé kolo minutového čítače, aby během resetu nedocházelo k nežádoucímu tření nebo blokování součástek.

Existují přitom dva hlavní systémy resetu.

První se nazývá nepřímý reset. Zde tlačítko nejprve uvolní blokovací mechanismus a teprve poté pružina nechá kladívko spadnout na srdcové vačky.

Druhým řešením je přímý reset. V tomto systému tlačítko působí přímo na kladívko, které okamžitě udeří do vaček a resetuje ručky.

Oba systémy mají své výhody a používají se v různých konstrukcích chronografů.

Velmi důležitou součástí chronografu je také minutový čítač. Aby fungoval správně, musí být přesně nastavena hloubka záběru jednotlivých kol. Například mezilehlé kolo chronografu musí zabírat pouze do části ozubení chronografického kola. Pokud je záběr příliš hluboký nebo příliš slabý, chronograf nebude fungovat správně.

Právě proto patří chronograf mezi nejsložitější mechanismy běžného hodinářství.

Při sestavování musí hodinář kontrolovat desítky drobných bezpečnostních vůlí, pružin a synchronizací. Například kladívko nesmí tlačit na srdcové vačky během běhu chronografu, brzda musí správně izolovat chronografické kolo a minutový skok nesmí přeskočit příliš brzy ani příliš pozdě.

A právě v tom spočívá krása klasického dvoutlačítkového chronografu.

Na první pohled působí ovládání jednoduše — dvě tlačítka a jedna ručka. Ve skutečnosti však pod ciferníkem probíhá neuvěřitelně složitá mechanická koordinace desítek součástek pracujících s přesností na setiny milimetru.

Možná právě proto zůstává mechanický chronograf jednou z nejfascinujících komplikací vůbec. Nejde jen o měření času. Je to mechanický stroj schopný vykonávat složité sekvence funkcí čistě pomocí pružin, kol a lidského inženýrství.