Dnes člověk automaticky ví, že minuta má 60 sekund, hodina 60 minut a den 24 hodin. Bereme to jako něco naprosto přirozeného. Jenže ve skutečnosti je celý systém měření času velmi starý, zvláštní a plný historických náhod. A nejzajímavější na tom je, že mnoho časových jednotek, které používáme každý den, vzniklo před tisíci lety dávno před mechanickými hodinkami, elektřinou nebo moderní vědou.
Úplný začátek měření času vznikl z nejjednodušší lidské potřeby — sledovat pohyb Slunce. Už starověké civilizace si všimly pravidelného střídání dne a noci a začaly rozdělovat den na menší části. První velké časové systémy vytvořili Egypťané a Babyloňané. A právě Babyloňané ovlivnili náš časový systém mnohem víc, než si většina lidí uvědomuje.
Babylonská civilizace používala tzv. šedesátkovou soustavu, tedy matematický systém založený na čísle 60. Důvod byl překvapivě praktický — číslo 60 je mimořádně dobře dělitelné. Dá se dělit 2, 3, 4, 5, 6, 10, 12 i 15 bez zbytku. Pro astronomii, výpočty a obchod to bylo velmi užitečné.
A právě proto dnes máme:
- 60 sekund v minutě
- 60 minut v hodině
- 360 stupňů v kruhu
To všechno pochází z matematiky starověké Mezopotámie.
Samotný koncept 24hodinového dne pravděpodobně vznikl ve starověkém Egyptě. Egypťané rozdělovali denní a noční část zvlášť — 12 hodin pro den a 12 pro noc. Číslo 12 bylo tehdy považováno za velmi praktické a symbolické. Jedna z teorií říká, že vzniklo podle počítání článků prstů ruky. Když člověk používá palec jako ukazatel, dokáže na jedné ruce napočítat 12 článků prstů.
Jenže tehdejší „hodiny“ nebyly stejně dlouhé jako dnes. Ve starověku se délka hodin během roku měnila podle délky dne a noci. Letní hodiny byly delší než zimní. Až mnohem později začal vznikat koncept pevných hodin stejné délky.
Velký zlom přišel s astronomií a později s mechanickými hodinami ve středověku. Evropské věže a první hodinové mechanismy začaly postupně standardizovat čas mnohem přesněji. Jenže stále neexistovala potřeba absolutní přesnosti na sekundy. Běžný člověk ve středověku nepotřeboval vědět přesný čas — důležité byly hlavně modlitby, práce a denní rytmus.
Sekundy se začaly stávat důležitými až s rozvojem vědy, navigace a mechanických chronometrů. Námořníci například potřebovali velmi přesný čas pro určování zeměpisné délky během oceánských plaveb. A právě zde vznikla obrovská potřeba přesných hodin a chronometrů.
Je fascinující, že moderní svět dnes funguje na systému vytvořeném dávnými civilizacemi, které nikdy neviděly mechanické hodinky ani elektřinu. Když se člověk podívá na své hodinky, vlastně používá kombinaci starověké babylonské matematiky, egyptské astronomie a středověkého evropského inženýrství.
A možná právě proto je historie času tak zvláštní. Čas sám o sobě neexistuje v podobě minut a sekund. To všechno jsou lidské konstrukce vytvořené před tisíci lety, aby dokázaly dát řád pohybu Slunce, hvězd a každodennímu životu.