Příběh značky Piaget je v hodinářství výjimečný tím, že nesází jen na komplikace nebo slavná jména, ale na jednu velmi konkrétní ideu: co největší eleganci dosaženou co nejmenší tloušťkou. Právě díky tomu se Piaget stal jedním z hlavních symbolů ultratenkého hodinářství. Značka byla založena v roce 1874 Georgesem-Édouardem Piagetem v La Côte-aux-Fées a dlouho fungovala hlavně jako výrobce kvalitních strojků pro jiné domy. Skutečný zlom ale přišel až ve 20. století, kdy se rozhodla proměnit tenkost v podpis celé značky. 

Právě v tom spočívá zvláštnost Piagetu. Mnoho manufaktur vyrábělo tenké hodinky jako jednu z částí své nabídky. Piaget ale udělal z ultratenkých strojků vlastní identitu. Podle oficiální historie značky začala tato posedlost naplno v roce 1957, kdy Piaget představil ručně natahovaný kalibr 9P o tloušťce pouhé 2 mm. Tento strojek způsobil na basilejském veletrhu velký rozruch a dostal Piaget do centra pozornosti hodinářského světa. Nešlo jen o technický rekord, ale o jasné prohlášení, že elegance nemusí být otázkou dekorace, ale proporce.

Kalibr 9P byl zásadní z několika důvodů. Byl mimořádně tenký, ale zároveň dostatečně praktický pro reálné nošení. To je důležité, protože v hodinářství není těžké vytvořit extrémně tenký experiment. Mnohem těžší je navrhnout strojek, který je tenký, přesný a použitelný v každodenní praxi. Právě to Piaget dokázal. Hodinky s kalibrem 9P nepůsobily jen technicky obdivuhodně, ale i vizuálně jinak než vše kolem nich. Jak později připomněl i Hodinkee, jiné hodinky mohly vypadat tenké, ale Piaget působil „opravdu velmi tenký“.

Ještě větší senzací byl rok 1960, kdy Piaget představil kalibr 12P. Tento automatický strojek měřil pouze 2,3 mm a stal se tehdy nejtenčím samonátahovým mechanickým strojkem na světě. Byl to mimořádný výkon, protože automatický nátah sám o sobě obvykle znamená větší výšku strojku. Piaget tento problém vyřešil použitím excentrického mikro-rotoru, který umožnil zachovat minimální profil bez toho, aby se hodinky musely vzdát komfortu automatického nátahu. Kalibr 12P zůstal referenčním bodem ultratenkého hodinářství po mnoho let. 

Právě mikro-rotor je tady klíčový. U běžného automatického strojku rotor sedí nad konstrukcí kalibru a přidává další vrstvu. U Piagetu byl rotor integrován do samotné úrovně strojku, což pomohlo udržet mimořádně nízkou výšku. Tato konstrukce nebyla důležitá jen technicky, ale i esteticky. Umožnila Piagetu vytvořit hodinky, které byly tenké, elegantní a současně stále plně mechanické. V tom je velká část významu Piagetu: nešlo o honbu za číslem pro číslo samotné, ale o vytvoření úplně nového typu luxusu, kde lehkost a subtilita byly samy o sobě hodnotou.

Závod o ultratenké strojky ale nebyl jen interní příběh značky. Piaget pomohl změnit celou představu o tom, co mají luxusní hodinky být. Do té doby byla prestiž často spojena s komplikací, zdobením nebo hmotností. Piaget ukázal, že vrchol hodinářství může spočívat i v opačném principu: v redukci, lehkosti a technické disciplíně. Tenkost se u něj stala kulturním jazykem. Značka ji navíc propojila s vysokým šperkařstvím, takže ultratenký strojek nebyl izolovanou technickou kuriozitou, ale základem pro mimořádně elegantní zlaté a klenotnické hodinky.

V dalších desetiletích Piaget v této linii pokračoval. V sedmdesátých letech uvedl kalibr 7P, tehdy nejtenčí analogový quartzový strojek, a později dál rozvíjel mechanickou tenkost v moderní éře. Oficiální materiály značky připomínají, že cesta vedla od 9P a 12P přes kalibry 1200P a 1208P až k projektům typu 900P a Altiplano Ultimate Concept. Tím Piaget ukazuje, že ultratenké hodinářství pro něj není uzavřená historická kapitola, ale dlouhodobá osa celé identity značky. 

Velmi důležitý je i model Altiplano, který se stal moderním nositelem této tradice. Sama značka jeho příběh spojuje přímo s kalibrem 9P z roku 1957 a představuje Altiplano jako pokračování ideje, že technická tenkost má sloužit čisté estetice. To dobře ukazuje, jak Piaget pracuje se svou historií: rekordy nejsou prezentovány jako izolované úspěchy, ale jako základ designového jazyka, který přetrval po desetiletí.

Právě proto je správné mluvit o „závodu o ultratenké strojky“ u Piagetu ne jako o jednorázové soutěži, ale jako o dlouhé strategii. Značka nevstoupila do tohoto segmentu náhodou a neopustila ho po prvním úspěchu. Naopak, systematicky budovala pověst manufaktury, která umí odstranit vše zbytečné a přitom zachovat funkčnost, krásu i vysokou úroveň zpracování. To je možná ještě náročnější než vyrobit komplikovaný strojek klasické výšky. V ultratenkém hodinářství je méně prostoru na chybu, méně místa pro konstrukční kompromisy a mnohem vyšší nároky na přesnost každého detailu.

Historie Piagetu tak není jen příběhem jedné slavné značky. Je to příběh o tom, jak se z technického omezení stala estetická filozofie. Piaget neproslul tím, že vyráběl nejhlasitější nebo nejsložitější hodinky. Proslul tím, že dovedl tenkost na úroveň umění. A právě proto jeho jméno v historii hodinářství zůstává tak důležité. Bez Piagetu by ultratenké hodinky nebyly tím, čím jsou dnes.