Po desetiletí – a vlastně už déle než století – hodinářské značky rády zmiňovaly drahé kameny ve svých mechanismech. Někdy šlo o nenápadnou informaci v technickém popisu, jindy o hrdý nápis přímo na ciferníku: 17 jewels, 21 jewels nebo ještě víc. Dnes se s tím setkáváme už jen zřídka, ale mýtus přetrval. Mnoho lidí si stále klade otázku: znamená vyšší počet kamenů vyšší hodnotu hodinek?
Krátká odpověď zní: ne nutně. A dlouhá odpověď je mnohem zajímavější.
Odkud se mýtus vzal
Ještě v minulém století panovala mezi zákazníky představa, že drahé kameny v hodinkách jsou znakem luxusu, prestiže a vyšší ceny. Někteří dokonce věřili, že mají reálnou materiální hodnotu. Hodináři dodnes vyprávějí historky o klientech, kteří po servisu „počítali kameny“, aby se ujistili, že jim žádný nechybí.
Ve skutečnosti ale kameny v mechanickém strojku neplní dekorativní ani investiční funkci. Jejich role je čistě technická – a klíčové slovo, které je vysvětluje, je tření.
Tření: největší nepřítel přesnosti
Mechanický strojek je extrémně jemný systém. Tolerance jednotlivých součástí se pohybují v řádu mikronů – tedy tisícin milimetru. Při takové přesnosti představuje jakýkoliv kontakt kovu s kovem problém. Tření znamená ztrátu energie, opotřebení, horší stabilitu chodu a kratší servisní intervaly.
Právě zde přicházejí ke slovu kameny. Ne proto, že by byly „drahé“, ale proto, že jsou extrémně tvrdé, hladké a stabilní.
Proč právě rubíny
V moderním hodinářství se používají téměř výhradně syntetické rubíny. Nejde o přírodní drahokamy – ty by byly dražší, méně homogenní a z hlediska funkce zbytečné. Laboratorně pěstované rubíny mají ideální strukturu, minimum inkluzí a dají se opracovat s extrémní přesností.
Na Mohsově stupnici tvrdosti dosahují hodnoty 9 (tvrdší je už jen diamant). Díky tomu jsou ideálním materiálem pro ložiska, čepy a kontaktní plochy, kde se neustále pohybují kovové součásti.
Kde všude se kameny používají
V moderním mechanickém strojku nenajdeme kameny jen na jednom místě. Jejich použití je rozšířené a promyšlené:
-
Ozubená kola převodu – rubíny slouží jako ložiska pro čepy kol, která přenášejí energii z hlavní pružiny ke krokovému ústrojí. Bez nich by kovové ložisko pohlcovalo značnou část energie.
-
Krokové ústrojí – palety kotvy jsou osazeny kameny (často obdélníkového tvaru), které spolupracují s leštěnými zuby krokového kola. Tady je minimalizace tření naprosto zásadní.
-
Setrvačka – ložiska setrvačky jsou jedny z nejcitlivějších bodů celého strojku. Kameny zde zajišťují stabilitu, uchovávají mazivo a zvyšují dlouhodobou přesnost.
-
Automatický nátah – u některých kalibrů jsou kameny použity i v systému rotoru, kde pomáhají snížit energetické ztráty při natahování.
-
Kalendářní mechanismus – u kvalitních konstrukcí (například u Rolexu) se kameny používají i v místech, kde při půlnoci dochází k přepnutí data. Snižují tření mezi pákami a vačkami a zajišťují plynulejší přeskok.

Znamená víc kamenů lepší strojek?
Tady přichází klíčová pointa: vyšší počet kamenů automaticky neznamená vyšší kvalitu. Každý kámen by měl mít jasný technický důvod. Přidávat kameny jen proto, aby číslo vypadalo lépe v marketingových materiálech, nemá žádný reálný přínos.
Dobře navržený strojek má přesně tolik kamenů, kolik potřebuje. Levný strojek s „přehnaným“ počtem kamenů nebude lepší než promyšlený kalibr s menším, ale správně použitým množstvím.
Co tedy počet kamenů skutečně říká
Počet kamenů vám může napovědět:
-
zda jde o jednoduchý nebo složitější mechanismus,
-
jestli má automatický nátah, kalendář nebo další moduly,
-
zda výrobce myslel na dlouhodobé snížení tření.
Ale nikdy by neměl být jediným kritériem hodnocení. Důležitější je konstrukce, kvalita opracování, stabilita chodu, použité materiály a celková filozofie strojku.
Shrnutí
Kameny v hodinovém strojku nejsou symbolem luxusu ani investiční hodnoty. Jsou výsledkem fyziky, inženýrství a snahy o maximální přesnost a životnost. Jejich úkolem je chránit mechanismus před třením – tím největším nepřítelem mechanických hodinek.
Až příště uvidíte údaj o počtu kamenů, berte ho jako technickou informaci, ne jako známku prestiže. V hodinářství totiž platí staré pravidlo: rozhoduje ne to, kolik prvků vidíte na papíře, ale jak chytře jsou použité tam, kde na nich skutečně záleží.