Ve světě vintage chronografů existuje obrovské množství různých konstrukcí. Většina lidí zná klasické column wheel chronografy nebo pozdější vačkové mechanismy. Jenže během 20. století vznikaly i mnohem neobvyklejší systémy, které dnes znají hlavně specializovaní sběratelé a hodináři. Jedním z nich je fascinující Navette chronograph — chronograf využívající tzv. „navette“, tedy pohyblivý člunkový mechanismus.

Na první pohled funguje podobně jako běžný dvoutlačítkový chronograf. Horní tlačítko spouští a zastavuje měření času, spodní tlačítko slouží k resetu ruček. Jenže uvnitř strojku pracuje úplně jiný systém řízení jednotlivých funkcí.

Srdcem mechanismu je právě „navette“ — speciální pohyblivá součást připomínající malý člun nebo kluzný vozík. Tento díl se pohybuje mezi několika pevně definovanými polohami odpovídajícími jednotlivým funkcím chronografu: start, stop a reset.

Právě tato konstrukce činí celý systém mimořádně zajímavým.

Když uživatel poprvé stiskne horní tlačítko, speciální páka začne pohybovat navette mechanismem. Ten následně připojí chronografické soukolí k hlavnímu převodu hodinek a centrální chronografická ručka se rozběhne.

Při druhém stisku tlačítka se navette přesune do další polohy. Chronograf se zastaví a mechanismus zároveň odpojí mezilehlé kolo od centrálního kola strojku. Celý pohyb je řízen pomocí přesně tvarovaných zářezů, pružin a skloněných ploch spolupracujících s blokovací západkou.

A právě zde je krásně vidět mechanická elegance starých chronografů.

Velmi důležitou vlastností systému bylo, že reset nebylo možné aktivovat během běhu chronografu. Pokud by člověk stiskl resetovací tlačítko při spuštěném chronografu, mechanismus jednoduše nereagoval. To chránilo jemné součástky před poškozením — zejména srdcové vačky a resetovací kladívko.

Reset fungoval až po zastavení chronografu.

Když uživatel stiskl spodní tlačítko, další páka zatlačila na kladívko, které udeřilo do srdcových vaček chronografických kol. Díky jejich speciálnímu tvaru se ručky okamžitě vrátily přesně do nulové pozice.

Velmi zajímavé bylo i řešení minutového čítače. Tento chronograf používal tzv. polo-okamžitý přeskok minutového registru. Přechod minutové ručky tedy nebyl úplně okamžitý, ale probíhal postupně během krátkého okamžiku po dokončení celé minuty.

Celý mechanismus byl mimořádně komplikovaný na výrobu i seřízení. Každá pružina, páka a skloněná plocha musela být dokonale vyvážená. Pokud byla síla některé pružiny příliš velká, tlačítka šla příliš ztuha. Pokud byla příliš slabá, chronograf nemusel správně přepínat mezi funkcemi.

Právě proto dnes hodináři považují podobné vintage chronografy za velmi náročné na servis.

Zajímavé je, že navette chronografy představují období, kdy hodinářské firmy stále experimentovaly s různými způsoby ovládání chronografu. Tehdy ještě neexistoval jeden univerzální standard a mnoho výrobců hledalo vlastní technická řešení.

Dnes většina moderních chronografů používá jednodušší a efektivnější systémy. Právě proto však staré navette mechanismy působí tak fascinujícím dojmem. Připomínají éru, kdy mechanické hodinářství nebylo jen průmyslem, ale skutečnou technickou laboratoří plnou odvážných experimentů.

A možná právě v tom spočívá jejich kouzlo. Chronographe à navette ukazuje dobu, kdy hodináři dokázali vytvářet neuvěřitelně složité mechanické systémy pouze pomocí kol, pák, pružin a lidské představivosti.