Armáda patřila mezi první, kdo začal náramkové hodinky masově používat. Během první světové války čelili velitelé obtížím při koordinaci rozsáhlých front, a kapesní hodinky se ukázaly jako nepraktické. Náramkové hodinky se staly nepostradatelnými – byly snadno čitelné a v zákopech měly zásadní význam.
Prototypy náramkových hodinek se objevily už v 19. století. Říká se, že důstojníci císařského německého námořnictva si původně přišívali kapesní hodinky na rukáv. V roce 1879 představil Girard-Perregaux prototyp náramkových hodinek na berlínském veletrhu, který císaře Viléma I. natolik zaujal, že objednal 1 000 kusů pro námořnictvo. Do roku 1880 nosilo podobné náramkové hodinky asi 2 000 námořních důstojníků.
V roce 1898 vytvořil Louis Cartier první náramkové hodinky pro ženy. V roce 1904 si brazilský letec Alberto Santos-Dumont objednal u Cartiera hodinky pro výpočty letového času.
Od roku 1902 nabízela Omega náramkové hodinky pro vojenské použití. Během anglo-búrské války je používali britští důstojníci a vojenská zpráva z roku 1904 zdůrazňovala, že vojákům by měly být vydávány hodinky odolné vůči horku, chladu a písku.
V první světové válce se objevil termín „zákopové hodinky“ – kapesní hodinky upravené pro nošení na zápěstí. Příručka pro důstojníky z roku 1916 stanovovala jako nezbytnost ciferníky svítící ve tmě a nerozbitné sklo.
V roce 1917 vydalo britské ministerstvo války vojákům všech hodností náramkové hodinky s výrobními čísly a značkou „Pheon“ (šíp). Dodávaly je firmy jako H. Williamson, H. White a W. Ehrhardt, často se základními 7-rubínovými strojky.
V USA byly zpočátku náramkové hodinky považovány za nemužné. Válka však tento názor změnila. Model Ingersoll Radiolite, dodávaný firmou Waterbury Clock (později Timex), si americké ozbrojené síly rychle osvojily.
Společnost Depollier & Son vyvinula pokročilá pouzdra se šroubovací korunkou, těsněním a sklem odolným proti rozbití – dnes velmi sběratelsky ceněná.
Švýcarské značky jako IWC a Omega či ikonický Cartier „Tank“ také vzešly z těchto válečných inovací.
Přesné měření času hrálo klíčovou roli v bitvách, jako byla bitva na Sommě, kde umožňovalo synchronizovat pohyb pěchoty a dělostřelectva.
V ruské carské armádě nosili důstojníci zpravidla kapesní hodinky. Řadoví vojáci improvizovali „náramky“ nebo používali upravená pouzdra. Tyto hodinky často sloužily i jako ocenění, protože si jich vojáci velmi cenili.
V ruské carské armádě nosili důstojníci zpravidla kapesní hodinky. Řadoví vojáci improvizovali „náramky“ nebo používali upravená pouzdra. Tyto hodinky často sloužily i jako ocenění, protože si jich vojáci velmi cenili.
