Když se řekne švýcarské hodinky, většina lidí si okamžitě představí něco naprosto jednoznačného: švýcarský původ, švýcarskou tradici, švýcarské řemeslo a švýcarskou identitu v tom nejčistším smyslu slova. Jenže právě tady začíná jedna z nejzajímavějších hodinářských pravd. Mnoho značek, které dnes považujeme za zosobnění švýcarského luxusu, ve skutečnosti nevzniklo čistě „ve Švýcarsku“ tak, jak si to běžně představujeme. Některé založili Poláci, Francouzi, Němci nebo Italové. Některé byly původně spojeny s Londýnem, Paříží nebo širším evropským exilovým prostředím. A některé jsou dokonce dodnes kulturně nebo obchodně ukotvené mimo Švýcarsko, i když jejich hodinky nesou legitimní označení Swiss Made.
To ale neznamená, že by šlo o nějaký podvod nebo marketingový trik. Naopak. Ve skutečnosti je to důkaz, že švýcarské hodinářství nikdy nebylo uzavřený, čistě národní příběh. Od samého začátku šlo o mimořádně mezinárodní ekosystém, do něhož vstupovali emigranti, uprchlíci, obchodníci, konstruktéři i vizionáři z různých zemí. Právě tato otevřenost pomohla Švýcarsku stát se světovým centrem hodinářství. Fondation Haute Horlogerie připomíná, že ženevské hodinářství výrazně posílil už od 16. století příchod francouzských hugenotů, kteří s sebou přinesli know-how, řemeslné dovednosti i síť kontaktů. Podobně oficiální historie Jaeger-LeCoultre připomíná, že rod LeCoultre měl sám hugenotské kořeny ve Francii, než se usadil ve Vallée de Joux. Jinými slovy: samotná „švýcarská tradice“ byla od počátku formována přeshraničním pohybem lidí a myšlenek.
Abychom pochopili, proč mnoho švýcarských značek není švýcarských svým původem, musíme si nejdřív ujasnit jednu zásadní věc: co vlastně znamená „švýcarský“? V právním smyslu je nejdůležitější označení Swiss Made, které se řídí konkrétními pravidly. Federace švýcarského hodinářského průmyslu FH uvádí, že hodinky mohou nést označení Swiss Made tehdy, když splňují několik podmínek najednou: musí mít švýcarský strojek, být ve Švýcarsku zapouzdřeny, projít tam finální kontrolou a nejméně 60 % jejich hodnoty musí vzniknout ve Švýcarsku. To je velmi důležité, protože z toho plyne, že Swiss Made není totéž co „značka založená Švýcarem“ ani totéž co „značka historicky vzniklá ve Švýcarsku“. Je to především označení výrobního a hodnotového původu současného produktu.
Právě proto může být značka kulturně, historicky nebo osobnostně mezinárodní a přitom zcela legitimně švýcarská z hlediska výroby. Asi nejznámějším příkladem je Rolex. Dnes ho většina lidí vnímá jako absolutní symbol švýcarských hodinek, jenže oficiální historie Rolexu říká něco složitějšího. Firma byla založena v roce 1905 v Londýně a teprve později přesunula své sídlo do Ženevy; Montres Rolex S.A. byla v Ženevě zaregistrována v roce 1920. Rolex navíc nevznikl jako projekt „švýcarského patriarchu“, ale jako dílo Hanse Wilsdorfa, zakladatele německého původu, který vybudoval jednu z nejsilnějších značek v dějinách hodinářství. Rolex je tedy dnes bezpochyby švýcarská značka v průmyslovém i kulturním smyslu, ale její skutečný začátek je londýnsko-mezinárodní, nikoli čistě švýcarský.
Podobně fascinující je případ Patek Philippe. Dnes jde o jednu z nejuctívanějších ženevských manufaktur, ale už zakladatelský příběh ukazuje, jak mezinárodní švýcarské hodinářství vždy bylo. Oficiální stránky Patek Philippe uvádějí, že Antoine Norbert de Patek se narodil v Polsku a usadil se v Ženevě až ve 30. letech 19. století. Později spojil síly s Jeanem Adrienem Philippem, který byl Francouz. Patek Philippe je tedy esenciálně ženevská a švýcarská manufaktura, ale její identita stojí na polsko-francouzském zakladatelském spojení. To je mimochodem krásný příklad toho, jak se Švýcarsko stalo místem, kde se talent z jiných zemí institucionalizoval, stabilizoval a proměnil v trvalé hodinářské dědictví.
Ještě zajímavější je případ Breguet. Dnes tuto značku mnozí automaticky řadí mezi velké švýcarské domy haute horlogerie, zvlášť protože je pevně spojená se současným švýcarským hodinářským průmyslem. Jenže oficiální historie Maison Breguet připomíná, že Abraham-Louis Breguet sice pocházel z Neuchâtelu, ale vlastní dílnu otevřel v roce 1775 v Paříži. Breguet je tedy současně švýcarský i francouzský fenomén: zakladatel měl švýcarské kořeny, jeho historická sláva se však zrodila ve Francii, u francouzského dvora a v pařížském kulturním prostředí. Když dnes někdo mluví o „čistě švýcarské“ značce Breguet, přehlíží tím celou jednu polovinu její identity.
V modernější době je tenhle jev ještě viditelnější. Hublot je dnes vnímán jako výrazná švýcarská značka se sídlem v Nyonu, ale oficiální materiály značky jasně uvádějí, že první hodinky Hublot v roce 1980 vytvořil italský podnikatel a zakladatel značky Carlo Crocco. U Hublotu je to krásně vidět: švýcarská výroba a švýcarská hodinářská legitimita se tu potkávají s italskou podnikatelskou energií a velmi nešvýcarskou designovou odvahou. Právě to pomohlo značce prorazit. Není to méně švýcarské; je to jen připomínka, že současné švýcarské hodinky často vyrůstají z mezinárodního základu.
Podobně funguje i Richard Mille. Značka je pevně zasazená do švýcarského hodinářského světa, spolupracuje se švýcarskými partnery a její hodinky patří do nejvyššího segmentu moderní haute horlogerie. Oficiální historie ale ukazuje, že za značkou stojí Richard Mille a Dominique Guenat; první z nich přišel do projektu po kariéře mimo tradiční manufakturní struktury a celá značka od počátku působila jako vědomé narušení konvencí klasického hodinářství. Richard Mille je proto skvělým příkladem toho, že dnešní „švýcarský luxus“ může vzniknout z velmi mezinárodního, moderního a neortodoxního myšlení, aniž by ztratil švýcarskou hodinářskou legitimitu.
Ještě přímočařejší je Bell & Ross. Sama značka na svém webu uvádí, že vznikla v roce 1994, když ji založili dva přátelé, Carlos A. Rosillo a Bruno Belamich. Současně Bell & Ross v oficiálním FAQ vysvětluje, že všechny jejich hodinky jsou Swiss Made a montáž i seřízení probíhají v La Chaux-de-Fonds ve Švýcarsku. Navíc se značka sama v novinkách prezentuje jako „leading French watchmaker“. To je téměř učebnicový příklad celé této problematiky: kulturně a zakladatelsky francouzská značka, průmyslově a výrobně švýcarská. A přesně takhle vypadá globalizované moderní hodinářství.
Důležité je, že tento rozpor je ve skutečnosti jen zdánlivý. Když dnes někdo řekne, že určitá značka „není opravdu švýcarská“, protože její zakladatel nebyl Švýcar nebo protože vznikla původně v Londýně či Paříži, zjednodušuje situaci. U hodinek totiž existuje několik vrstev původu najednou. Jedna věc je původ zakladatele. Druhá místo, kde byla značka právně nebo obchodně založena. Třetí je místo, kde vzniká technické know-how. Čtvrtá je kultura designu a pátá je právní status Swiss Made. U mnoha velkých jmen se tyto vrstvy překrývají jen částečně. A právě to je normální, ne výjimečné.
Ve skutečnosti bychom mohli jít ještě dál a říct, že právě tato mezinárodnost je jedním z tajemství síly švýcarského hodinářství. Ženeva a později celý švýcarský hodinářský oblouk nevítězily proto, že by se uzavřely před světem, ale proto, že dokázaly absorbovat cizí talent, cizí kapitál, cizí vkus i cizí technické impulzy a přetavit je do mimořádně stabilního systému kvality. Historie hugenotů v Ženevě, polský příběh Patek Philippe, londýnské začátky Rolexu, italský impuls Hublotu nebo francouzská identita Bell & Ross — to všechno není okrajová poznámka. To je samotná podstata toho, jak se rodila reputace švýcarských hodinek.
A právě proto je otázka „jsou tyto značky opravdu švýcarské?“ trochu špatně položená. Správnější otázka zní jinak: v jakém smyslu jsou švýcarské? Pokud mluvíme o současné výrobě, standardech kvality a označení Swiss Made, pak ano — mnohé z nich jsou zcela legitimně švýcarské. Pokud ale mluvíme o jejich zakladatelském příběhu, kulturní DNA nebo historickém původu, pak je odpověď často mnohem složitější, pestřejší a zajímavější. A právě tahle složitost dělá svět hodinářství tak přitažlivým.
Mnohé slavné švýcarské hodinářské značky nejsou švýcarské svým původem v jednoduchém, národním slova smyslu. Některé založili cizinci, jiné vznikly mimo Švýcarsko, další nesou silnou francouzskou, britskou, polskou nebo italskou stopu. To ale jejich hodnotu nesnižuje. Naopak to ukazuje, že švýcarské hodinářství je výsledkem otevřeného evropského příběhu, nikoli izolované národní legendy. Ve světě luxusních hodinek je proto původ značky mnohem vrstevnatější pojem, než se zdá na první pohled — a právě v tom je jeho skutečná fascinace.