Když se řekne Omega Speedmaster, většina lidí si představí klasický mechanický Moonwatch s ručním nátahem a ikonickým tikáním chronografu. Jenže v 70. letech vytvořila značka Omega jednu z nejpodivnějších a technologicky nejodvážnějších verzí Speedmasteru vůbec — model Omega Speedsonic.

A tyto hodinky netikaly.

Místo klasického mechanického zvuku vydávaly jemné elektronické bzučení.

Speedsonic vznikl v době, kdy celý hodinářský průmysl procházel krizí identity. Quartzová revoluce měnila pravidla hry a švýcarské značky zoufale hledaly nové technologie, které by mohly konkurovat přesnosti a modernosti elektronických hodinek.

Omega se tehdy rozhodl experimentovat s technologií laděné vidlice — systémem známým především díky modelům Bulova Accutron Spaceview. Výsledkem byl Speedsonic, jeden z vůbec prvních elektronických chronografů v historii.

Uvnitř pracoval kalibr Omega 1255, založený na legendární technologii ESA 9162. Místo tradiční setrvačky zde čas regulovala vibrující laděná vidlice napájená baterií. Ta oscilovala na frekvenci 300 Hz, což bylo mnohonásobně více než u běžných mechanických hodinek.

Právě proto měl Speedsonic charakteristický zvuk — jemné nepřetržité bzučení místo klasického tikání.

Sekundová ručka se navíc pohybovala mimořádně plynule. Zatímco běžné mechanické chronografy působily lehce „trhaně“, Speedsonic měl téměř hypnotický chod připomínající pozdější quartzové hodinky.

Design hodinek dokonale odpovídal futuristické estetice 70. let. Masivní tonneau pouzdro, integrovaný tah a ostré geometrické linie působily moderně a technicky. Speedsonic vypadal jako přístroj z kokpitu vesmírné lodi — což byla přesně atmosféra, kterou tehdejší hodinářský svět miloval.

Navzdory názvu však Omega Speedsonic nikdy nebyl oficiálním Moonwatchem ani přímým nástupcem klasického Speedmasteru Professional. Šlo spíše o technologickou alternativu — experimentální větev rodiny Speedmaster.

Chronografická funkce byla navíc velmi pokročilá. Hodinky nabízely centrální chronografickou sekundovou ručku a vysokou přesnost díky elektronické regulaci. Ve své době šlo o jeden z nejmodernějších chronografů, které bylo možné koupit.

Jenže technologie laděné vidlice měla jeden zásadní problém: byla komplikovaná a drahá na servis. Navíc přišel quartz — ještě přesnější, levnější a jednodušší.

To znamenalo, že Speedsonic měl relativně krátký život.

Mnoho kusů navíc během let přestalo fungovat kvůli složitosti elektronického systému a nedostatku náhradních dílů. Právě proto jsou dnes dobře zachovalé exempláře velmi ceněné mezi sběrateli.

Dlouhou dobu byl model Omega Speedsonic přehlížený. Příliš elektronický pro milovníky mechaniky, příliš mechanický pro fanoušky quartzových hodinek. Jenže právě tato zvláštní identita z něj dnes dělá fascinující sběratelský kus.

Speedsonic totiž představuje unikátní moment v historii hodinářství — období, kdy se švýcarské značky snažily najít budoucnost někde mezi mechanikou a elektronikou.

A právě proto působí tyto hodinky dodnes tak zvláštně. Jsou jako technologie z alternativní časové linie. Speedmaster z budoucnosti, která nikdy úplně nepřišla.