Jméno Jules Jürgensen patří k těm značkám, jejichž historie je mnohem složitější, než se na první pohled zdá. Není to příběh jediné továrny, jednoho města ani jedné souvislé estetiky. Je to příběh celé hodinářské dynastie, která začala v Dánsku v 18. století, rozvinula se ve Švýcarsku a později prošla i výraznou americkou kapitolou. Právě proto je značka Jules Jürgensen dnes tak zajímavá: spojuje v sobě vědecký přístup k přesnosti, klasické kapesní hodinářství i pozdější komerční proměny značky. 

Kořeny příběhu sahají k Jørgenu Jürgensenovi, ranému dánskému hodináři, který v 18. století pomohl položit základy domácí dánské hodinářské výroby. V době, kdy se do Dánska většina hodinek dovážela a jejich úroveň nebyla vždy vysoká, dokázal přesvědčit státní moc, že má smysl budovat vlastní kvalitní výrobu. Právě proto bývá Jørgen Jürgensen označován za otce dánského hodinářství. Jeho syn Urban Jürgensen pak tuto tradici zásadně pozvedl a stal se jedním z nejvýznamnějších dánských hodinářů vůbec. Studoval u Jacquese-Frédérica Hourieta, Abrahama-Louise Bregueta, Ferdinanda Berthouda i v Anglii u Johna Arnolda, a po návratu do Kodaně přenesl do dánského prostředí mimořádně vysoké standardy přesnosti a kvality.

Pro samotnou značku Jules Jürgensen je ale klíčový Urbanův syn Jules Frederik Jürgensen. Ten se narodil v roce 1808, také studoval hodinářství ve Francii, Anglii a Švýcarsku, a po dokončení studií se rozhodl ve Švýcarsku zůstat. V roce 1836 založil v Le Locle vlastní firmu, kterou švýcarské úřady považovaly za pobočku kodaňské společnosti Urban Jürgensen & Sønner. Právě tady se rodí to, co dnes sběratelé a milovníci vintage hodinek vnímají jako samostatnou identitu Jules Jürgensen: švýcarská větev slavné dánské rodiny.

Jules Frederik si rychle vybudoval silné jméno. Podle dobových zdrojů získal renomé díky studiu vlásek a setrvaček a také díky schopnosti vytvářet technicky promyšlené, ale elegantní strojky. Vyráběl nejen běžnější kapesní hodinky s pákovým krokem, ale i složitější a prestižnější kusy, včetně repeaterů a chronografů. Jeho firma rostla natolik, že produkovala přibližně 500 až 600 hodinek ročně, což bylo na tehdejší poměry významné číslo. Zároveň se soustředil na tenčí a elegantnější hodinky, což se později stalo jedním z poznávacích znaků značky.

Důležitým momentem byl rok 1846, kdy Jules Frederik koupil pozemek a postavil nové firemní prostory. Postupně také skupoval dodavatele, aby podpořil růst výroby. V roce 1872 přesunul firmu do Ženevy, tedy do města, které bylo už tehdy synonymem vysokého hodinářství. Tento krok nebyl jen geografickou změnou. Znamenal i posun značky směrem k ještě prestižnějšímu prostředí a vyššímu hodinářskému standardu. 

Po Julesu Frederikovi pokračovala další generace. Jeho syn Jules Frederic Urban, často označovaný jako Jules II, převzal firmu po přesunu do Ženevy a vyráběl jak běžnější hodinky, tak i značné množství repeaterů, chronografů a kalendářních mechanismů. Druhý syn Jacques Alfred Jürgensen si založil vlastní firmu v Le Locle, ale s bratrem byl úzce propojený: sdíleli pracovní prostory, zaměstnance i nástroje. Koncem 19. století pak Jacques Alfred firmu převzal a v roce 1898 spojil svůj podnik s bratrovou společností do celku nesoucího jméno Jules Jürgensen Copenhagen. To dobře ukazuje, jak se v dějinách rodu dánská a švýcarská identita neustále prolínaly.

Právě tady je důležité říct jednu věc. Historie značky Jules Jürgensen není úplně lineární a jednoduchá, protože se po desetiletí překrývá s historií Urban Jürgensen. Moderní historici i sběratelé často upozorňují, že obě jména byla po většinu historie úzce propojena a že pozdější proměny vlastnické struktury velmi ovlivnily, jak značku dnes vnímáme. To je také důvod, proč se u starších hodinek jméno Jürgensen pojí s vysokou hodinářskou kulturou, zatímco u pozdějších modelů může znamenat něco úplně jiného.

Ve 20. století totiž přišel zásadní zlom. Podle Europa Star koupil Jules Jürgensen v roce 1916 David Golay, ale jeho působení bylo krátké a komplikované i geopolitickou situací první světové války. V roce 1919 pak značku získalo partnerství Ed. Heuer & Co. v Bielu a Freund’s Rose Watch Co. v New Yorku, která byla výhradním americkým agentem Jules Jürgensen. Pod novým vedením se objevily štíhlejší a módnější modely, často s kvalitními strojky od LeCoultre & Co. SA. Hodinky Jules Jürgensen se dál vyráběly ve Švýcarsku, nejprve v Bielu a později od roku 1953 v La Chaux-de-Fonds. 

Tato fáze je pro značku velmi důležitá, protože ukazuje, že Jules Jürgensen nebyl jen historický relikt 19. století. Naopak, značka se dokázala přizpůsobit estetice meziválečné doby a nabídnout elegantní, tenké kapesní i náramkové hodinky, které měly stále vysoký standard. Zároveň se ale už tehdy začala měnit její identita. Stále více se orientovala i na americký trh, což se později ukázalo jako rozhodující.

Podle dostupných historických přehledů byla značka v roce 1936 prodána americké společnosti, i když výroba zůstala ještě nějakou dobu ve Švýcarsku. Dokumentace uvádí, že až do druhé poloviny 50. let se hodinky nesoucí jméno Jules Jürgensen dál vyráběly ve Švýcarsku, zatímco později se stále častěji objevovaly hodinky vyráběné jinými producenty a pouze značené tímto jménem. To je přesně ten moment, kdy se z historické manufakturní identity začíná stávat spíše obchodní značka.

Další velká proměna přišla v roce 1974 během quartzové krize. Značku koupil americký distributor Mort Clayman a tím v podstatě skončila éra klasických Swiss Made Jules Jürgensen v původním smyslu. Hodinky se začaly montovat na ostrově Saint Croix na Amerických Panenských ostrovech, často s japonskými mechanickými i quartzovými strojky, aby mohly být uváděny jako „American Made“ a vyhnuly se dovozním clům. Tato fáze je pro sběratele důležitá, protože jasně odděluje historicky cennější švýcarské Jules Jürgensen od pozdějších komerčnějších modelů. 

Právě proto dnes jméno Jules Jürgensen vzbuzuje dvojí reakci. Na jedné straně stojí nádherné historické kapesní hodinky 19. a začátku 20. století, často s mimořádně kvalitními strojky, klasickou estetikou a silným rodinným původem. Na druhé straně existují pozdější hodinky, které už se opíraly spíš o sílu jména než o původní hodinářskou úroveň. Pro člověka, který chce značce opravdu porozumět, je to zásadní rozdíl.

Z historického hlediska je ale Jules Jürgensen bezpochyby významné jméno. Značka vyrostla z jedné z nejdůležitějších hodinářských dynastií severní Evropy, byla spojena s výjimečně vzdělanými hodináři, se švýcarským Le Locle i Ženevou, a v 19. století vyráběla elegantní a technicky ambiciózní kapesní hodinky včetně repeaterů, chronografů a přesných strojků vysoké úrovně. I proto jsou starší kusy Jules Jürgensen dnes pro sběratele zajímavé: ne kvůli logu samotnému, ale kvůli tomu, co toto jméno v určitých obdobích skutečně znamenalo.

Dnes se na historii Jules Jürgensen díváme jinak než dřív. Už to není jen „zapomenutá značka“. Je to spíš rozvětvený příběh o tom, jak se z rodinného dánského hodinářství stala švýcarská značka s mezinárodním dosahem, a jak se pak pod tlakem trhu, vlastnických změn a quartzové éry proměnila v něco úplně jiného. A právě v tom je Jules Jürgensen tak fascinující. Není to jen historie jedné značky. Je to historie toho, jak se v hodinářství mění význam jména, kvality a tradice.