Dnes považujeme vodotěsné hodinky za samozřejmost. Moderní sportovní modely běžně odolávají desítkám nebo stovkám metrů tlaku vody. Na začátku 20. století však byla situace úplně jiná. Prach, vlhkost a voda představovaly pro mechanické hodinky jeden z největších problémů. Právě snaha ochránit jemný hodinový mechanismus vedla k jednomu z nejdůležitějších vynálezů v historii hodinařiny – prvním skutečně vodotěsným náramkovým hodinkám.

Problém prvních náramkových hodinek

Na začátku 20. století byly hodinky stále poměrně citlivým přístrojem. Většina modelů měla pouzdra, která nebyla dokonale utěsněná. Voda nebo vlhkost mohly proniknout dovnitř přes korunku, sklíčko nebo zadní víčko pouzdra. Pokud se vlhkost dostala do strojku, mohla způsobit korozi, zhoršení přesnosti nebo úplné zastavení hodinek.

S rostoucí popularitou náramkových hodinek po první světové válce začali hodináři hledat způsob, jak mechanismus lépe chránit. Skutečný průlom přišel až v roce 1926.

Rolex Oyster: první skutečně vodotěsné hodinky

V roce 1926 představila švýcarská manufaktura Rolex model Rolex Oyster, který je považován za první komerčně úspěšné vodotěsné náramkové hodinky na světě.

Název „Oyster“ (ústřice) nebyl náhodný. Pouzdro hodinek bylo navrženo tak, aby se uzavíralo podobně jako lastura ústřice – pevně a hermeticky. Rolex použil systém šroubovací korunky, šroubovacího zadního víčka a šroubovací lunety, čímž vytvořil uzavřené pouzdro, které chránilo mechanismus před vodou, prachem i vlhkostí.

Tato konstrukce se stala základem pro většinu moderních vodotěsných hodinek.

Slavný test přes kanál La Manche

Aby Rolex dokázal funkčnost nové technologie, rozhodl se zakladatel značky Hans Wilsdorf pro odvážný marketingový krok.

V roce 1927 přeplavala britská plavkyně Mercedes Gleitze kanál La Manche. Na zápěstí měla během celé plavby hodinky Rolex Oyster. Po více než deseti hodinách ve studené mořské vodě hodinky stále fungovaly perfektně.

Rolex následně umístil do londýnských výloh hodinky Oyster do akvárií s vodou, aby veřejnosti ukázal jejich odolnost. Tento marketingový krok se stal jednou z nejznámějších reklamních kampaní v historii hodinářství.

Revoluce ve výrobě hodinek

Rolex Oyster změnil způsob, jakým se konstruují hodinky. Hermeticky uzavřené pouzdro nejen chránilo hodinky před vodou, ale také před prachem a nečistotami. Díky tomu byly hodinky spolehlivější a vyžadovaly méně servisních zásahů.

Tato technologie se později stala základem pro mnoho dalších ikonických modelů Rolex, například Submariner nebo Sea-Dweller, které jsou dnes známé svou extrémní vodotěsností.

Dopad na celé hodinářství

Po úspěchu Rolex Oyster začaly podobná řešení vyvíjet i další švýcarské manufaktury. Vodotěsné pouzdro se postupně stalo standardem v hodinářském průmyslu.

Vývoj pokračoval zejména po druhé světové válce, kdy se objevily první skutečné potápěčské hodinky s vysokou vodotěsností. Základy tohoto vývoje však sahají právě k modelu Rolex Oyster z roku 1926.

Proč jsou vintage Rolex Oyster dnes tak ceněné

Pro sběratele historických hodinek mají první modely Rolex Oyster mimořádný význam. Nejde jen o krásný vintage design, ale o hodinky, které změnily celé odvětví.

Tyto modely představují začátek éry moderních náramkových hodinek – éry, kdy hodinky přestaly být jen citlivým mechanickým přístrojem a staly se spolehlivým nástrojem, který mohl doprovázet svého majitele v každodenním životě.

Právě proto patří Rolex Oyster z roku 1926 mezi nejdůležitější milníky v historii hodinářství a dodnes zůstává symbolem inovace, spolehlivosti a technického pokroku.