Během druhé světové války si britská armáda uvědomila něco zásadního — moderní válku už nebylo možné vést bez přesného měření času. Dělostřelecké útoky, koordinace jednotek, navigace i komunikace závisely na tom, aby vojáci měli spolehlivé a přesné hodinky. Problém byl v tom, že většina tehdejších civilních hodinek nebyla navržena pro podmínky fronty. Bláto, déšť, prach, otřesy a extrémní teploty dokázaly běžné hodinky rychle vyřadit z provozu.
Britské ministerstvo obrany proto vytvořilo přísnou specifikaci pro nové vojenské hodinky známou pod označením W.W.W. — Watch, Wristlet, Waterproof. Požadavky byly na svou dobu mimořádně náročné. Hodinky musely být voděodolné, antimagnetické, vybavené centrální sekundovou ručkou, odolné proti nárazům a dostatečně přesné pro vojenské použití. Navíc měly mít černý ciferník s výraznými arabskými číslicemi a luminiscenčními prvky pro čitelnost za tmy.
Jenže nastal problém.
Británie potřebovala během války obrovské množství hodinek a žádný výrobce nebyl schopen dodat požadované počty sám. Proto ministerstvo obrany udělalo neobvyklé rozhodnutí — rozdělilo zakázku mezi několik švýcarských výrobců současně.
Nakonec bylo vybráno dvanáct firem:
- Buren
- Cyma
- Eterna
- Grana
- Jaeger-LeCoultre
- Lemania
- Longines
- IWC
- Omega
- Record
- Timor
- Vertex
Každá firma vyráběla hodinky podle stejné vojenské specifikace, ale používala vlastní strojek a drobné konstrukční rozdíly. Na první pohled jsou si všechny modely velmi podobné — černý ciferník, bílé číslice, malá sekundová ručka a robustní ocelové pouzdro. Právě tato uniformita byla záměrná. Armáda potřebovala funkční nástroj, nikoliv luxusní produkt.
Přezdívka „Dirty Dozen“ se přitom objevila až mnohem později. V době války se tak těmto hodinkám vůbec neříkalo. Název vznikl mezi sběrateli podle slavného válečného filmu The Dirty Dozen z roku 1967. Protože existovalo přesně dvanáct výrobců vojenských hodinek W.W.W., začali je fanoušci postupně označovat stejným názvem.
Zajímavé je, že jednotlivé značky nevyrobily stejné množství kusů. Některé modely jsou dnes velmi běžné, zatímco jiné patří mezi největší rarity vojenského hodinářství. Nejvzácnější jsou hodinky od společnosti Grana, která dodala pouze malé množství kusů. Naopak modely od Omegy nebo Cyma byly vyráběny ve výrazně větších sériích.
Právě tato nerovnováha způsobila, že kompletní sada všech dvanácti modelů se dnes stala jedním z nejvyhledávanějších cílů sběratelů vojenských hodinek. Najít všech dvanáct originálních hodinek ve slušném stavu je mimořádně obtížné a často trvá mnoho let.
Dirty Dozen navíc ovlivnily vzhled vojenských hodinek na desetiletí dopředu. Typický černý ciferník, jednoduché arabské číslice, železniční minutová stupnice a maximální čitelnost se později staly základem pro mnoho armádních hodinek po celém světě.
A možná právě proto jsou Dirty Dozen tak fascinující i dnes. Nejde o luxusní hodinky ani o technické komplikace. Jsou symbolem doby, kdy dvanáct švýcarských výrobců spojilo síly, aby vytvořili jeden z nejlegendárnějších vojenských časoměrů historie. Právě jejich jednoduchost, funkčnost a skutečné nasazení ve válce z nich udělaly ikony, které sběratelé obdivují dodnes.