Když se řekne sériová výroba hodinek ve Švýcarsku, mnoho lidí si představí buď romantickou dílnu s jedním hodinářem, nebo naopak běžný průmyslový pás. Ve skutečnosti to funguje jinak. Švýcarská sériová výroba je zvláštní právě tím, že spojuje průmyslovou organizaci s velmi vysokým podílem kontroly, ručního seřízení a finálního dokončení. Federace švýcarského hodinářského průmyslu sama uvádí, že bez ohledu na to, zda jde o malé výrobce nebo velké skupiny, sdílejí švýcarští výrobci stejné hodnoty: kvalitu, přesnost a jemné zpracování. Zároveň připomíná, že u velkých sérií je automatizace některých procesů nutná jak při výrobě komponentů, tak při finální montáži.
Úplně na začátku nestojí stroj, ale návrh. Moderní švýcarské hodinky se nejprve technicky vyvíjejí: řeší se konstrukce kalibru, rozměry pouzdra, tolerance, materiály, způsob montáže i budoucí servisovatelnost. To je důležité i z právního hlediska. Pro označení Swiss Made dnes nestačí jen sestavit hodinky ve Švýcarsku. Federace FH uvádí, že hodinky musí mít minimálně 60 % švýcarské hodnoty, musí používat švýcarský strojek, být ve Švýcarsku zapouzdřeny a projít tam finální kontrolou; do výpočtu švýcarské hodnoty navíc vstupují i náklady na výzkum a vývoj.
Pak přichází výroba samotných komponentů. Ve švýcarské sériové produkci se díly nevyrábějí všechny stejně. Některé vznikají lisováním, frézováním nebo soustružením ve velkých sériích, jiné vyžadují jemnější opracování a další se dokončují ručně. ETA, která je jedním z nejdůležitějších průmyslových výrobců strojků ve Švýcarsku, sama píše, že její závody kombinují plnou expertizu v produkci a montáži strojků a hodinek a že právě průmyslové know-how používá k výrobě švýcarských quartzových i mechanických kalibrů. To dobře ukazuje, že sériovost v hodinářství neznamená jednoduchost, ale schopnost opakovaně vyrábět velmi přesné mikrosoučástky v průmyslovém měřítku.
U mechanických hodinek je klíčová výroba a montáž strojku. To je moment, kdy se z jednotlivých kol, mostů, pérovníků, krokového ústrojí a regulačního orgánu stává funkční celek. IWC v popisu svého výrobního procesu uvádí, že montáž strojku zahrnuje spojení nátahového systému, převodového soukolí a krokového ústrojí, po čemž následuje réglage, tedy přesné seřízení. Podle modelu se pak přidávají další mechanismy, například automatický nátah, chronograf nebo kalendář. To je přesně důvod, proč i sériově vyráběné mechanické hodinky potřebují lidskou práci ve fázi, kdy už samotná výroba dílů nestačí.
Důležitou roli hraje dokončení povrchů. U levnějších sériových hodinek může být převážně průmyslové, u dražších modelů se ale přidává ruční dekorace, jemné srážení hran, perláž, ženevské pruhy nebo speciální úpravy rotorů a můstků. Jaeger-LeCoultre přímo rozděluje výrobu hodinek do kroků design, výroba, dokončení, montáž a ornament. To je přesné, protože ve švýcarské sériové výrobě není finishing jen ozdoba, ale samostatná etapa. A právě tady se často začíná výrazně rozcházet běžná sériová produkce od vyšší hodinářské úrovně.
Vedle strojku se paralelně vyrábějí i vnější části hodinek: pouzdro, luneta, korunka, sklo, ciferník, ručky a náramek nebo řemen. Právě to je část výroby, která laikovi často uniká, ale má obrovský vliv na výslednou kvalitu. Ciferník musí být dokonale čistý, pouzdro přesně opracované, těsnění správně usazená a ručky nasazené bez sebemenší odchylky. Victorinox například uvádí, že ve svém watch competence centru sdružuje návrh, prototypování i výrobu komponentů jako lunety, středové části pouzdra nebo dýnka a že každé hodinky procházejí vícestupňovým procesem od návrhu přes montáž až po ruční dokončení a náročné testy.
Teprve potom přichází zapouzdření, tedy chvíle, kdy se hotový strojek usadí do pouzdra, nasadí se ciferník a ručky a celý celek se uzavře. Tato fáze je pro Swiss Made přímo zásadní, protože podle pravidel musí být casing-up proveden ve Švýcarsku. V praxi to znamená nejen vložit strojek do pouzdra, ale také správně utěsnit korunku, osadit dýnko, otestovat těsnost a připravit hodinky na finální kontrolu. RONDA i další výrobní zdroje popisují tuto etapu jako sled kroků od vstupní inspekce přes osazení ciferníku a ruček až po uzavření pouzdra a zkoušku vodotěsnosti.
Jedním z nejdůležitějších rozdílů mezi běžnou masovou výrobou a švýcarskou sériovou produkcí je kvalita kontroly. Ve švýcarských hodinkách se nekontroluje jen finální výsledek, ale i mezistavy. Watch.swiss přímo uvádí, že v průběhu výroby probíhá nespočet kvalitativních kontrol. To dává smysl, protože u mikromechaniky se vyplatí zachytit problém co nejdřív. Špatná tolerance kola nebo nepřesné usazení osy se neřeší až na konci, ale co nejblíže okamžiku, kdy chyba vznikne.
Po finální montáži následují funkční a přesnostní testy. Ty se výrazně liší podle značky a cenové kategorie. COSC uvádí, že u mechanických chronometrů probíhá certifikace 15 dní, v pěti polohách a při třech teplotách, a strojek musí splnit sedm kritérií včetně průměrné denní odchylky mezi −4 a +6 sekundami za den. To je nezávislá certifikace, ale i značky bez COSC často provádějí vlastní interní testovací programy. Jaeger-LeCoultre například uvádí svůj 1,000 Hour Control jako interní standard, který přesahuje běžné chronometrické testy.
A právě tady je vidět, proč švýcarská sériová výroba není jen „velká továrna“. Je to systém, ve kterém automatizace pomáhá tam, kde je potřeba opakovatelnost a mikronová přesnost, ale lidská práce zůstává zásadní ve chvíli, kdy se hodinky seřizují, dokončují a kontrolují. To je důvod, proč se i milionové série v některých segmentech stále opírají o hodináře, seřizovače, kontrolory a specialisty na finální sestavení.
Ve výsledku tedy sériová výroba hodinek ve Švýcarsku funguje jako velmi přesně rozdělený řetězec: vývoj, výroba komponentů, montáž strojku, dokončení, výroba vnějších dílů, zapouzdření a vícestupňová kontrola. Není to ani čisté řemeslo po jednom kuse, ani obyčejná anonymní velkovýroba. Je to průmyslové hodinářství se silným důrazem na to, aby i ve velkém objemu zůstaly zachované tři věci, na kterých si Švýcarsko stojí už dlouho: přesnost, spolehlivost a zpracování.