Většina lidí si dnes spojuje profesionální hodinky buď s armádou, nebo s vesmírným programem NASA. Jenže existovalo jen velmi málo modelů, které dokázaly uspět v obou světech zároveň. A právě to z nich dělá jedny z nejzajímavějších hodinek historie. Tyto modely totiž musely přežít podmínky, které byly mnohem extrémnější než běžné každodenní používání — silné vibrace, obrovské přetížení, extrémní teploty, vakuum, vlhkost i prudké nárazy. A právě díky těmto testům vznikly některé z nejlegendárnějších tool watch modelů všech dob.

V 50. a 60. letech se svět ocitl uprostřed studené války a technologického závodu mezi supervelmocemi. Armáda i vesmírný program potřebovaly vybavení, které bude fungovat absolutně spolehlivě v extrémních podmínkách. Elektronika tehdy ještě nebyla dostatečně odolná a mechanické hodinky hrály mnohem důležitější roli než dnes. Nešlo jen o ukazování času. Hodinky byly navigačním nástrojem, záložním měřicím systémem a součástí bezpečnosti pilotů i astronautů.

Právě proto začaly vznikat extrémně tvrdé testovací programy.

Nejslavnějším příkladem je samozřejmě Omega Speedmaster Professional. Když NASA v polovině 60. let hledala chronograf pro pilotované vesmírné mise, testovala několik různých modelů od různých značek. Hodinky musely projít sérií brutálních zkoušek, které dnes působí téměř absurdně.

Testy zahrnovaly extrémní teploty od hlubokého mrazu po více než 90 °C, prudké změny tlaku, vakuum, vysokou vlhkost, silné vibrace i přetížení simulující start rakety. Některé hodinky se zastavily, jiné se poškodily nebo úplně selhaly. Speedmaster byl jediný model, který všechny testy dokončil funkční. A právě proto získal slavnou certifikaci NASA pro pilotované vesmírné lety.

Jenže zajímavé je, že podobně extrémní požadavky měla i armáda.

Během studené války vznikaly vojenské specifikace pro pilotní hodinky, chronografy i potápěčské modely. Armádní testy často zahrnovaly odolnost proti magnetismu, vibracím, nárazům a dlouhodobému používání v terénu. Hodinky určené pro vojenské piloty musely fungovat v kokpitech proudových stíhaček, kde byly vystaveny silným vibracím a přetížení. Dive watch modely zase čelily extrémnímu tlaku, slané vodě a prudkým změnám teplot.

Některé modely proto paradoxně splňovaly požadavky obou světů zároveň — vesmíru i armády.

Právě Omega Speedmaster Professional je dokonalým příkladem. Tyto hodinky se používaly nejen během misí Apollo, ale i mezi vojenskými piloty a testovacími jednotkami. Jejich manuální chronografický strojek byl robustní, spolehlivý a méně citlivý na extrémní podmínky než některé automatické alternativy.

Podobný příběh měly i některé modely od Rolex, Breitling nebo Heuer. Mnoho profesionálních chronografů a pilotních hodinek z této éry bylo navrženo tak robustně, že dokázaly zvládnout podmínky daleko za hranicí běžného civilního používání.

Dnes působí podobné testy téměř neuvěřitelně. Moderní technologie převzaly většinu funkcí, které kdysi zajišťovaly mechanické hodinky. Jenže právě proto mají tyto modely mezi sběrateli tak silnou atmosféru. Připomínají dobu, kdy malé mechanické hodinky musely fungovat v prostředí raketových motorů, vojenských letadel a vesmírného vakua.

A možná právě v tom spočívá jejich kouzlo. Tyto hodinky nebyly vytvořeny pro luxus nebo marketing. Byly vytvořeny proto, aby přežily podmínky, ve kterých člověk teprve začínal objevovat hranice možného.