Když se mluví o opotřebení mechanických hodinek, mnoho lidí si představí jednu konkrétní součástku, která „odejde“ jako první. Ve skutečnosti je to složitější. V mechanických hodinkách se nejdřív často neunaví samotný kov, ale maziva. A právě ve chvíli, kdy oleje stárnou, houstnou nebo se přesunou z místa, kde mají být, začíná rychlejší opotřebení těch částí, které pracují pod největším třením a zatížením. Proto hodináři při servisu neřeší jen výměnu dílů, ale hlavně čištění a nové, přesné promazání.

Pokud bychom měli odpovědět stručně a poctivě, nejrychleji trpí ty části, které buď pracují nepřetržitě, nebo přenášejí největší sílu. V praxi to bývá hlavní pružina a její okolí v barelu, části krokového ústrojí, některé čepy a ložiskové body, a u automatických hodinek také součásti nátahu, tedy reverzní kola nebo ložisko rotoru. Přesné pořadí se liší podle konstrukce strojku, frekvence, kvality servisu i způsobu nošení.

Jednou z nejvíc namáhaných součástek je hlavní pružina. Ta je zdrojem energie pro celý strojek a během života hodinek prochází obrovským počtem cyklů natažení a uvolnění. Právě proto se na ni dívá hodinářství jako na spotřební součástku v tom smyslu, že časem unaví materiál i mazání v barelu. Když pružina ztratí elasticitu nebo se zhorší tření mezi ní a stěnou barelu, hodinky přijdou o stabilní amplitudu, zhorší se rezerva chodu a často i přesnost. Není náhoda, že při kompletním servisu se hlavní pružina často preventivně mění. 

Hned za ní stojí barel a jeho uložení. Nejde jen o samotnou pružinu, ale i o arbor barelu, stěny barelu a kontaktní plochy, po kterých pružina klouže. Právě tady je mazání zásadní. Americký hodinářský institut AWCI ve svých servisních materiálech výslovně řeší mazání barelu a upozorňuje, že starší maziva v této oblasti bývají obtížně odstranitelná a jejich stav má velký vliv na chod strojku. Jinými slovy, barel není jen „krabička na pružinu“, ale jedno z nejnamáhanějších míst v celém kalibru.

Další oblastí s vysokým opotřebením je krokové ústrojí, tedy hlavně zuby krokového kola a plochy palet. Tady se energie z převodů dávkuje v rychlých, opakovaných impulsech. To znamená velmi častý kontakt, vysoké lokální zatížení a velkou citlivost na kvalitu mazání. Právě proto se vývoj moderních krokových ústrojí tak silně soustředí na snižování tření. Když výrobci nebo odborné články vysvětlují výhody koaxiálního kroku či nových materiálů, téměř vždy se vracejí právě k tomu, že největší problém tradičního řešení je tření a dlouhodobé opotřebení v escapementu.

Velmi často se opotřebovávají i čepy kol a jejich uložení v kamenech, zejména pokud hodinky dlouho neběžely po servisu nebo v nich olej zestárl. Kámen sice snižuje tření, ale nefunguje sám o sobě zázračně. Pokud mazivo vyschne, čep už neklouže po optimálním filmu oleje a začne se zvyšovat tření i abrazivní opotřebení. To je přesně důvod, proč jsou čistota a správná aplikace olejů tak zásadní a proč se u zanedbaných hodinek někdy najdou opotřebené čepy i vytahané otvory v uložení.

U automatických hodinek je zvláštní kapitolou celý nátahový systém. Rotor, jeho ložisko nebo osa, a hlavně reverzní kola, která přenášejí energii z rotoru do hlavní pružiny, bývají dlouhodobě velmi zatěžovaná. Rolex například u svých reverzních kol přímo popisuje jejich úlohu v přenosu energie bez ohledu na směr otáčení rotoru, což dobře ukazuje, že jde o součástky pracující neustále při běžném nošení. Čím víc pohybu, tím víc práce pro nátahový systém. U opotřebených automatů se tak často projeví právě slabší nátah, hlučnější rotor nebo zhoršená rezerva chodu.

Poměrně rychle trpí i korunka, hřídel a závit šroubovací korunky, i když nejde o „vnitřní srdce“ strojku. Tyto části jsou vystavené mechanickému namáhání při každodenní manipulaci a současně chrání vodotěsnost. Pokud se hodinky natahují hrubě, korunka se nedotahuje správně nebo se s ní manipuluje pod úhlem, opotřebení bývá rychlé a opravy nepříjemně drahé. U běžně nošených hodinek proto někdy stárnou právě tyto externí díly dřív než samotný kalibr.

Je také důležité říct, že ne všechny části se opotřebovávají stejně rychle ve všech hodinkách. U manuálně natahovaných modelů dostává větší zátěž korunka, nátahový mechanismus a hlavní pružina. U automatů navíc přibývá rotor a reverzní kola. U vysokofrekvenčních strojků zase roste energetická náročnost a citlivost na stav krokového ústrojí. A u hodinek, které dlouho leží bez servisu, se problém často přesune od běžného opotřebení ke kombinaci starých olejů, nečistot a následného „broušení“ uvnitř strojku. 

Právě proto neexistuje jedna univerzální odpověď typu „nejdřív odejde tohle kolečko“. Přesnější odpověď zní takto: nejdřív stárne mazání, a potom se nejrychleji opotřebovávají části s nejvyšším třením nebo cyklickým namáháním. V běžné praxi jsou to hlavní pružina a barel, krokové ústrojí, čepy a ložiskové body, a u automatů také součásti nátahu.

Co to znamená pro majitele hodinek? Především to, že největší škodu většinou nepáchá jeden velký náraz, ale dlouhé odkládání servisu. Když se včas vyčistí staré oleje, zkontrolují opotřebené body a vymění unavená pružina nebo problematické díly nátahu, mechanické hodinky mohou fungovat desítky let velmi spolehlivě. Když se servis odkládá příliš dlouho, nezačne se ničit jen „spotřební“ součástka, ale i dražší a hůř nahraditelné části strojku.

A právě v tom je nejdůležitější pointa. V mechanických hodinkách se nejrychleji neopotřebovává to, co je nejslavnější nebo nejviditelnější, ale to, co pracuje potichu a neustále. Nejdřív olej. Potom tření. A teprve potom skutečná porucha.