Hodinky Audemars Piguet Neo Frame Jumping Hour představují pro značku mimořádně důležitý moment. Nestává se často, aby jeden z největších domů haute horlogerie uvedl zcela novou kolekci, a právě proto vzbudil tento model takovou pozornost. Po 150. výročí značky, po oslavách padesáti let Royal Oak a po uzavření experimentální linie RD modelem RD#5 přišel čas na nový začátek. Neo Frame přitom nepůsobí jako radikální odtržení od minulosti, ale spíše jako její inteligentní reinterpretace pro současný trh. Audemars Piguet zde nesází na nostalgii v čisté podobě, ale na dialog mezi historií a moderním designem.

Základní inspirací se staly historické hodinky AP z let 1929 a 1930, konkrétně takzvaný pre-model 1271. Nový Neo Frame tak vychází z velmi vzácného archivu, nikoli z masově známé ikony. To je samo o sobě důležité, protože značka tím jasně naznačuje, že nechce být vnímána jen jako výrobce jedné dominantní kolekce. Neo Frame je obdélníkový model z 18karátového růžového zlata, který odkazuje na estetiku art deca a stylu Streamline Moderne, ale současně působí překvapivě moderně. Na zápěstí nevypadá jako muzeální replika, ale jako současný objekt s vlastním charakterem.

Výraznou roli zde hraje komplikace „jumping hour“, tedy skokové zobrazení hodin. Tento typ indikace se v posledních letech znovu dostává do centra zájmu sběratelů, což činí vydání Neo Frame velmi aktuálním. Audemars Piguet však nevzalo tuto komplikaci jen jako módní prvek. Naopak ji zasadilo do modelu, který na trhu opravdu působí jinak než většina současné produkce. Hodinky ukazují čas prostřednictvím dvou oken: horní zobrazuje hodiny, které přeskočí na další číslo vždy na začátku nové hodiny, spodní ukazuje minuty na rotujícím disku. Výsledkem je velmi čistý a přehledný způsob čtení času, který současně působí neobvykle a technicky zajímavě.

Právě spojení této komplikace s netradičním pouzdrem a černým lesklým čelním panelem dává hodinkám specifickou identitu. Přední strana není řešena klasickým ciferníkem v běžném smyslu slova. AP zde použilo safírové sklo s černou PVD vrstvou, které je spojeno s lesklou černou deskou ciferníku. Vizuální efekt je velmi zvláštní a působivý: bílé číslice na černých discích vypadají, jako by se vznášely pod povrchem. Zajímavé je i to, že některé prvky, například logo nebo minutová šipka, se při určitých úhlech téměř ztrácejí a znovu se objevují podle dopadu světla. Neo Frame tak nepůsobí staticky, ale mění se při pohledu i při nošení.

Samotné pouzdro má rozměry 34,6 mm na výšku, 34 mm na šířku a 47,1 mm lug-to-lug, při tloušťce 8,8 mm. Přestože jde o obdélníkový model, Audemars Piguet kladlo velký důraz na ergonomii. Výrazně skloněná nožka a vysoko umístěný řemínek pomáhají hodinkám sedět níže a stabilněji, než by rozměry samy naznačovaly. Zajímavý je i samotný řemínek z telecí kůže s texturou, která lehce připomíná gumu. To vytváří nečekaně moderní dojem a zbavuje hodinky příliš formálního charakteru. V určitém smyslu se tím Neo Frame přibližuje současnému pojetí komfortu a každodenní nositelnosti, což je pro značku zjevně důležité téma.

Historicky má skoková hodinová indikace mnohem delší příběh, než by se mohlo zdát. První principy tohoto typu zobrazení se objevily už kolem poloviny 17. století u nočních hodin, později se komplikace rozvíjela v kapesních hodinkách a v 19. století se díky Josephu Pallweberovi dostala do známější podoby. Ve 20. století si získala popularitu zejména v meziválečném období, kdy modernistický design a důraz na přehlednost vytvořily ideální podmínky pro její rozkvět. Typickým příkladem se stal Cartier Tank à Guichets, ale Audemars Piguet mělo ve své historii také důležité místo. Mezi lety 1924 a 1951 značka prodala 347 hodinek s touto komplikací, z toho 135 s dvojicí oken pro hodiny a minuty. Předloha dnešního Neo Frame tedy není okrajovou kuriozitou, ale součástí autentické historie AP.

Zvláštní význam má i to, že značka dnes vlastní tři ze čtrnácti známých historických kusů z let 1929 a 1930, včetně mimořádně vzácného exempláře z bílého kovu, který se stal jednou z hlavních inspirací pro novou kolekci. Neo Frame tak není volnou fantazií, ale reálným pokračováním zapomenuté linie. Podobně jako modely [RE]Master i zde AP nepracuje s přesnou reprodukcí minulosti, ale s jejím moderním výkladem. Zachovává klíčové znaky původního designu, ale mění proporce, konstrukci i technické řešení tak, aby odpovídaly očekáváním dnešních klientů.

Srdcem nového modelu je kalibr 7122, první automatický manufakturní strojek Audemars Piguet se skokovou hodinou. Vychází z kalibru 7121, představeného v roce 2022, ale byl doplněn o nový modul jumping hour. Zajímavé je, že AP zde zvolilo automatický nátah namísto ručního, což část puristů možná překvapí. Z pohledu značky je to ale logické rozhodnutí: Neo Frame má být nejen krásným a technicky zajímavým objektem, ale i pohodlnými hodinkami pro širší okruh klientů. Strojek nabízí přibližně 50 hodin rezervy chodu, což je jen mírně méně než u základní verze bez této komplikace. To naznačuje velmi promyšlené hospodaření s energií, protože mechanismus skokové hodiny musí každý hodinový přechod akumulovat sílu pro okamžitý posun disku.

Zadní strana hodinek odhaluje kulatý strojek přes safírové dýnko. Dekorace odpovídá úrovni moderního vysokého hodinářství: čisté pruhy, lesklé hlavičky šroubů, pečlivě opracované mosty a harmonická architektura. Není to strojek, který by chtěl šokovat extrémní ruční dekorací, ale spíše kalibr, který staví na technické vyváženosti, tenkosti a výkonu. Neo Frame se tedy nesnaží být jen efektní historickou hříčkou, ale skutečným novým pilířem budoucí kolekce.

A právě to je možná na celém projektu nejzajímavější. Audemars Piguet tímto modelem neukazuje jen nový produkt, ale i novou strategii. Neo Frame má značce pomoci rozšířit výrazové pole mimo svět Royal Oak a Code 11.59. Podle vyjádření vedení značky byla tato kolekce od počátku chápána jako případ, kdy forma následuje funkci. Komplikace skokové hodiny se podle AP přirozeně nehodila ani do osmihranného světa Royal Oak, ani do architektury Code 11.59, zatímco s historickým obdélníkovým tvarem funguje výjimečně dobře. Neo Frame tedy nevzniklo proto, aby zaplnilo místo v katalogu, ale proto, že si samo řeklo o vlastní formu.

Výsledkem jsou hodinky, které působí zároveň známě i nečekaně. Nesou v sobě atmosféru pozdního art deca, jistý optimismus technické elegance meziválečné éry, ale přitom se jasně obracejí k současnému publiku. Neo Frame Jumping Hour je důkazem, že i značka s tak silnou identitou jako Audemars Piguet může otevřít novou kapitolu bez toho, aby popřela vlastní minulost. A to je v dnešním hodinářském světě možná ještě cennější než samotná komplikace.